4 úrovně vibecodingu

1. úroveň: ChatGPT a chat-based AI

Univerzální chatbot (GPT-5, o1 a podobné modely) funguje jako vysoce inteligentní asistent. Na kódování je skvělý — zvládne napsat funkci, vysvětlit koncept, debugovat chybu nebo vygenerovat boilerplate kód prakticky v jakémkoliv jazyce.

Zásadní limit je ale ten, že nezná kontext vašeho projektu. Pokud mu ho nezkopírujete do promptu, pracuje naslepo. Vygenerovaný kód pak musíte ručně přenést do svého editoru — žádná integrace, žádná automatizace.

Kdy to dává smysl: rychlé dotazy, „whiteboarding" nápadů, psaní dokumentace, vysvětlování cizího kódu nebo konceptů.

2. úroveň: AI editory a doplňky

Asistenti integrovaní přímo do editoru (VS Code, IntelliJ a další) udělali zásadní krok — vidí otevřené soubory. Nabízejí autocomplete v reálném čase a inline chat (např. Cmd+K v Copilotu) pro přímé úpravy kódu bez opuštění editoru.

Jsou ale stále reaktivní: čekají na váš pokyn, nejednají sami. Fungují dobře na lokální, izolované změny — přidat metodu, opravit syntaxi, přepsat blok kódu. Na větší refaktoringy napříč celým projektem ztrácejí orientaci.

Kdy to dává smysl: každodenní kódování, doplňování syntaxe, rychlé lokální úpravy.

3. úroveň: Agentická IDE

Tady přichází kvalitativní skok. Cursor a Windsurf nejsou editory s AI doplňkem — jsou to prostředí postavená kolem AI. Indexují celou codebase, takže agent rozumí projektu jako celku, ne jen otevřeným souborům.

V agentic módu (Cursor Agent / Windsurf Cascade) AI sám čte soubory, vytváří nové, spouští terminálové příkazy, opravuje chyby a píše testy — autonomně, bez toho, abyste mu říkali každý krok. Cursor je vnímán jako přesnější a lépe integrovaný (funguje i s JetBrains), Windsurf Cascade je často silnější v autonomním řešení složitých, vícekrokových úkolů.

Kdy to dává smysl: komplexní refaktorování, tvorba celých funkcí napříč soubory, orientace v cizím kódu, práce na středně velkých projektech.

4. úroveň: Autonomní agentní CLI

Vrchol současného spektra. Specializovaní agenti pracující v terminálu spravují celý vývojový cyklus — od zadání úkolu přes napsání kódu, spuštění testů, opravu chyb až po git commit. „Fire and forget": zadáte úkol („vytvoř přihlašovací stránku s validací"), a agent to dotáhne sám.

Claude Code (který stavěl i tento web) je považován za silnějšího hráče pro hluboké úlohy — práci s mnoha soubory najednou, MCP (Model Context Protocol) integraci s externími nástroji a dlouhé autonomní sekvence. Na rozdíl od IDE agentů nepotřebuje grafické rozhraní a přirozeně zapadá do CI/CD pipeline.

Kdy to dává smysl: velké refaktoringy bez přítomnosti vývojáře, automatizace opakujících se vývojových úkolů, integrace do CI/CD, tvorba celých modulů nebo aplikací na základě specifikace.